Jak známo, svět není ani černý, ani růžový. Svět prostě je. Různé barvy mohou mít naše brýle, naše pohledy mohou mít různé úhly skrz příslušně barevnou optiku, ale zlomené hlezno v půlce dubna, když máte fyzičku připravenou celoročním tréninkem se slibnou kondici na Pražský maraton, který se běží v květnu, to by skolilo i toho největšího optimistu.
Lék WobenzymNejenže popadají osobní sny, očekávání, společenská prestiž, mizí opojné endorfiny a naplňující zážitek nenapodobitelné běžecké sounáležitosti právě v magickém centru našeho jediného velkoměsta, ale mizí i tisíce za startovné, předplacené DVD (i s vašim předpokládaným vběhnutím do cíle ve středovém poli) a další přidružené náklady. Čert vem nové boty. To vše výměnou za vysvětlování všem blízkým „proč že jsme to letos neběželi…“
Naše kamarádka Hedvika, vloni nedoběhla..
Nejenže poté, co spadla a na dráze a běžci se otáčeli leknutím z praskání kostí, její první komentář byl:“ Já věděla, že nemám dost natrénováno. Hlavně, že jsem řešila ty chrániče! A teď to začne bolet, sanita, operace, pak si zapláču, a maraton zkouknu v televizi. Já vím, říkali mi abych baštila Wobenzym…
A měla pravdu. Enzymy ve formě léku Wobenzym, léty, výzkumy a navíc i sportovci prověřeného, tedy polykala po operaci přesně podle návodu, navíc byli ortopedi úžasní a šikovní a hojení bylo velmi rychlé, zcela bez komplikací. Rekonvalescence radostná. A Hedvika je úplně v pohodě.
Protože byla odoperovaná, vyplakaná, zahojená a na stole měla rozdělané kašírované postavičky, které místo složité techniky kašírovaného papíru s lepidlem vyráběla jednoduše a zároveň geniálně ze sádrových obvazů, které si nabírala od sympatického sanitáře při převazech. Letos si, doufáme, tento druh inspirace odpustí a 8. května jí budeme držet palce osobně na startu na Staroměstkém náměstí…
