Renomované oděvní značky mění filozofii spotřebitelů
V USA skončí na skládkách ročně až 14 milionů tun oblečení.
Lidský mozek miluje nové věci. Zvědavost a touha po novém podněcovala evoluci a hnala nás k vymýšlení řešení, nástrojů a kultivaci. Dnes, kdy je vše potřebné dávno vymyšlené a na dosah ruky, se tato touha stala motorem novodobého konzumerizmu, kdy si kupujeme stále nové věci jen proto, abychom jich měli více. Obzvlášť markantně se to projevuje na oblečení.
Návrháři s tímto fenoménem pracují již desetiletí: představují nové kolekce jako na běžícím pásu a sezóna netrvá půl roku, ale týden. Nakupujeme dokola nové, abychom byli in a proto, že můžeme. Vzrušující pocit z takového nákupu vyprchá rychle a ráno se najdeme stojící před plnou skříní v panice, že si i tak nemáme co obléci. I bez statistik nám musí být jasné, že životnost oděvu je krátká, nosíme ho mnohem méně a neskutečná kvanta jich končí na skládkách. Začarovaný kruh jako vyšitý dítětem v čínské továrně.
Život na dluh
Podle Global Footprint Network připadá v roce 2020 světový Overshoot Day na 22. srpna. Toto datum ohraničuje vyčerpání všech zdrojů, které příroda dokáže za rok obnovit a od kterého už prakticky žijeme na ekologický dluh. Masivní přečerpávání zdrojů spolu s ještě masivnějším znečišťováním – a to je v textilním průmyslu opravdu na vysoké úrovni – by nám mělo pořádně zašpinit svědomí při každém nákupu oblečení. Možná jste už slyšeli, že textilní průmysl je v znečišťování hned na druhém místě za ropným a produkuje 10 % světových emisí. Přesná čísla ve skutečnosti nemáme, ale faktem je, že ke klimatické krizi přispívá bez studu a velkým dílem.
Co s tím má zemědělství?
Na první pohled podivné spojení zemědělství a oděvní výroby dostává smysl, jakmile si představíme nejoblíbenější materiál – bavlnu. Kolik procent bavlny obsahuje oblečení, které máte právě na sobě? A odkud pochází? Ne, rozhodně to není jedno. Brutální odčerpávání vody z ekosystému, hnojení a pesticidní postřiky jsou na velkých plochách polí s bavlnou v chudších zemích standardem. Asociace s otrockou prací, na které vydělává někdo jiný? V Texasu už ne, ale v Uzbekistánu či Indii by uměli mluvit. Podle Rose Mercario, bývalé CEO Patagonie, je regenerativní zemědělství šancí na snížení dopadů klimatické krize. Firmy, pro které je ekologie na prvním místě, používají výhradně organickou bavlnu pěstovanou z geneticky nemodifikovaného osiva a bez syntetických postřiků. Patagonia spustila i program Cotton in Conversion, usnadňující farmářům přechod na udržitelné pěstování. Zodpovědné značky, jako například ty, které najdete ve wilderoben, používají certifikovanou organickou bavlnu. Samozřejmě, je dražší a dokud bude poptávka po levném a rychloobrátkovém textilu, kruh se bude trhat pouze pomalu.
Umělé lepší než přírodní?
Pokud nepatříte k hipíkům, kteří nemohou nic syntetické ani vidět (držíme palce), možná vám dává smysl představa umělých vláken. Jejich zpracování je dnes již na takové úrovni, že svými vlastnostmi konkurují přírodním a v něčem mají i navrch. Polyester například oproti bavlně mnohem rychleji schne, je lehčí, méně se špiní, krčí a je nenáročný na údržbu. Proto se preferuje při výrobě funkčních oděvů. Mezi jejich výrobci je Patagonia průkopníkem využívání odpadního plastu – již od roku 1993 vyrábí příze z PET lahví a vyřazených oděvů a podíl recyklovaného oproti nově vyráběnému polyesteru stále roste. Již nyní je celá jejich kolekce fleecových oděvů ze 100% recyklovaného materiálu. Ano, to je cesta! Využívat odpad jako surovinu, jsou dvě mouchy jednou ranou! Dokonce tři: menší závislost na ropných surovinách, méně odpadu na skládkách či v oceánech, méně skleníkových plynů. Plus perspektivně méně půdy potřebné pro pěstování bavlny. Patagonia recyklovala 10 milionů plastových lahví na výrobu kolekce tašek Black Hole.
Smrtelně levné
Nic z těchto snah nebude celoplošně fungovat, pokud si lidé stále budou chtít koupit tričko ve výprodeji za 2,50 a koupit jich rovnou pět. Tričko, jehož výroba stála 2500 l vody (pití pro člověka na tři roky), jehož barvení znečistilo řeku i něčí plíce. Vyrobeno v takových podmínkách a za takovou mzdu, že u nás, v tzv. vyspělém světě je to ostuda pomyslet. Jenže ti lidé živořící ve sweatshopech jsou reální.
Nakupuj méně, nakupuj lépe
Co máme dělat? Nebýt ignoranti. Dobrou zprávou je, že možnosti koupit si ekologicky a zodpovědně vyráběné oblečení, jsou už i na našem trhu. Zmíněnou Patagonia, kterou jinak založil enviro nadšenec, a i jiné odpovědné značky outdoorových produktů najdete na webu wilderoben.com nebo v jejich kamenné prodejně v Bratislavě. Všechny spojuje stejná filozofie a cíle: vyrábět vysoce kvalitní produkty s dlouhou životností, minimalizovat ekologické dopady výroby a zajišťovat férové pracovní podmínky zaměstnanců. Mnoho produktů tak má doživotní záruku, materiály mají mezinárodní certifikáty a výroba nese známku Fair Trade, v některých případech je lokální, dokonce ruční.
Šij a nech šít
Zvyk raději si koupit rovnou nový kus, než zašít díru, je již zakořeněný a vydatně podpořen cenou. Ale zvyky se dají měnit, protože železné košile fakt nejsou v módě. Když přejdete na systém vlastnění méně věcí, ale kvalitních, bylo by vám líto jen tak je nahradit. Třešnička na závěr: ve wilderoben pořádají zašívací eventy, kde vám opraví poškozené sportovní oblečení, abyste se s tím nemuseli trápit sami. Udržitelné značky a zodpovědné lokální podniky jsou budoucnost. Podnikatele podporujeme svými penězi. Proto si vybírejme takové, kteří si naši podporu zaslouží.
